Je ráno a lehoučký déšť dopadá na rozmočenou trávu. Jdu lesem a myslím na to, jaké by to bylo umět lítat jako pták. Tolik volnosti a přece jsem spoutaná.  Potřebuji kamarády a lásku jako jsi ty. Nejde mi žít bez toho, čemu se říká něžný dotek. A hlavně s tím, který se mnou trávil každou volnou chvíli. Potřebuji tebe a tvé srdce, abych se mohla znovu smát a dávat radost druhým. Možná si to nemyslíš, ale já vím, že nás k sobě něco poutá. Něco malého, ale hodně pevného. Je to láska a já doufám, že nás zase spojí a bude to opět jako dřív. Něžné dotyky a slova o kterých teď sním. Vítr mi naráží do vlajících vlasů a já si připadám jako bych s tebou letěla někam, kde bychom byli spolu šťastný a necítili spoutanost, ale volnost, jako ptáci na nebi. Bohužel, je to jiné. To vše jsem ze sebe vypouštěla v té krásné přírodě a teď se pomalu vracím s myšlenkami na další den.

                                                                             Ester - vlastní tvorba.